Nerezové dřezy zatím nebyly ve své oblíbenosti překonány. Jejich předností je snadná údržba, vzhled, který nevychází z módy, a vysoká míra hygieny. Nerez nepřebírá žádné pachy a nevsakuje do sebe nečistoty, právě z tohoto důvodu najdete nerezové dřezy ve většině restaurací. Jejich nevýhodou může být hluk, který v nich při manipulaci s nádobím vzniká, a náchylnost k poškrábání. Pokud chcete zachovat původní vysoký lesk nerezu, musíte ho pravidelně leštit.
Nerezové dřezy – jakou roli hraje jeho tloušťka?
Nerezové dřezy se vyrábí z potravinářské nerezové oceli nejvyšší jakosti. Pokud se rozhodujete pro kuchyňský dřez z nerezu, přesvědčte se nejen o tom, že je vyroben z chromniklové nerezové oceli s hodnotou 18/10 (18 % chromu, 10 % niklu), ale i o tom, že je také vyroben z dostatečně silného plechu. Právě tloušťka materiálu totiž nakonec předznamená, jak dlouho dřez vydrží pěkný. Vápenaté usazeniny od vody nebo drobné škrábance se dnes pomocí speciálních přípravků dají snadno odstranit, ale prohlubně a promáčkliny, tolik časté u dřezů z příliš tenkého plechu, nikoli.
Proč by dřez neměl být tenčí než 0,6 mm?
U nerezových dřezů z velmi slabého plechu často dochází k potížím při instalaci vodovodní stojánkové baterie, která může být v takto tenkém plechu velmi nestabilní. Kromě toho ošizená tloušťka materiálu neumožňuje vylisovat dřez do dostatečné hloubky. Hloubka dřezu vám proto leccos napoví i o kvalitě a tloušťce nerezu. Standardně kvalitní dřez by měl mít plech o tloušťce alespoň 0,6 mm. I přesto je ale na trhu možné narazit na výrobky o tloušťce nerezových plechů 0, 3 nebo 0,4 mm.
Tyto dřezy mohou mít označení ECO, které je zkratkou pro ekonomicky výhodné dřezy. Velmi nízká cena zároveň ale značí nízkou kvalitu materiálu použitého při výrobě. Aby byl dřez plně funkční a použitelný pro každodenní práci v kuchyni, měl by mít minimální tloušťku alespoň 0,5 mm. Nejluxusnější dřezy se vyrábí z plechů silných 1,0–1,2 mm, velmi kvalitní z nerezu o síle 0,7–0,8 mm.
Proč nezanedbat pravidelnou péči?
Údržba nerezových dřezů není náročná, ale pokud chcete mít dřez trvale nablýskaný, je třeba jeho čištění věnovat pravidelnou péči. Nevýhodou nerezu je totiž to, že na něm jsou vidět otisky prstů, mastnota i zaschlé kapky vody. Nejlepší prevencí proti takovým usazeninám a nečistotám je používat čisticí prostředky od samotných výrobců dřezů (například Franke Twister nebo Teka Starglanz), které dřezy vyčistí a zároveň na nich vytvoří ochrannou vrstvu, s jejíž pomocí nebudou na povrchu patrné ani otisky prstů, ani drobné škrábance, dřez tak zůstane lesklý.
V obchodech jsou též běžně k dostání čisticí prostředky určené speciálně pro údržbu nerezu. Při výběru čistidel se vyvarujte používání přípravků, jež by mohly narušit povrch nerezové oceli. Jsou to především bělidla, čističe stříbra, potraviny s vysokým obsahem pigmentu a potraviny s vysokým obsahem kyselin, jako je například ocet nebo majonéza. K čištění dřezu nepoužívejte suché písky ani drátěnky nebo houbičky s hrubým povrchem.
Nerez může mít i texturovanou úpravu
Nerezové dřezy se dnes nevyrábí pouze v matné, nebo lesklé variantě, na výběr máte i texturovanou povrchovou úpravu. Rozdíl mezi nimi je znatelný na první pohled. Různě upravené povrchy mají ale také různou odolnost vůči poškrábání.
Lesklý povrch se snadněji čistí, jeho nevýhodou je ale to, že je na něm vidět opravdu každá menší oděrka. Předností kvalitního nerezu je ale to, že drobné škrábance se po čase zaleští samy a nejsou takřka patrné. Povrch s texturou (najdete ho pod názvy Linen nebo Dekor) je o něco náročnější na údržbu, ale lze ho méně poškrábat. Předností texturovaného povrchu je i to, že je odolnější proti vápenatým usazeninám po zaschlých kapkách vody a vydrží déle ve své původní lesklé podobě.
Novinkou na trhu je mikro dekorovaný povrch, jenž se vyznačuje vysokou mírou houževnatosti vůči běžnému poškrábání a mechanickému poškození a zároveň má všechny kvality nerezového povrchu, jako je nadčasový design a výborná úroveň hygieny.
